Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla „štěstí" poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně nábo- ženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české (...) sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology „omezoval" vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, „sociologie vedoucí ke štěstí" nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projek- tech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu. (shrink)

I describe conventions not of correct reasoning but of giving and taking advice about reasoning. This article is asn anticipation of part of the first chapter of my forthcoming *Bounded Thinking*, OUP 2012.

Coordination is a key problem for addressing goal–action gaps in many human endeavors. We define interpersonal coordination as a type of communicative action characterized by low interpersonal belief and goal conflict. Such situations are particularly well described as having collectively “intelligent”, “common good” solutions, viz., ones that almost everyone would agree constitute social improvements. Coordination is useful across the spectrum of interpersonal communication—from isolated individuals to organizational teams. Much attention has been paid to coordination in teams and organizations. In this (...) paper we focus on the looser interpersonal structures we call active support networks, and on technology that meets their needs. We describe two needfinding investigations focused on social support, which examined four application areas for improving coordination in ASNs: academic coaching, vocational training, early learning intervention, and volunteer coordination; and existing technology relevant to ASNs. We find a thus-far unmet need for personal task management software that allows smooth integration with an individual’s active support network. Based on identified needs, we then describe an open architecture for coordination that has been developed into working software. The design includes a set of capabilities we call “social prompting”, as well as templates for accomplishing multi-task goals, and an engine that controls coordination in the network. The resulting tool is currently available and in continuing development. We explain its use in ASNs with an example. Follow-up studies are underway in which the technology is being applied in existing support networks. (shrink)